TVARY PRÁZDNA

Průběžným námětem kreseb Jana Stolína je vyvažování napětí tvaru a světla, pevného geometrického tělesa a uvolněné představivosti, meditativního rozvažování a vyhrocené pocitovosti. V kresbách se střetávají opačné polohy, jejichž přibližování a oddalování vytváří dlouhodobé pnutí v jeho práci. Rozevírají základní protiklady bílé a černé, ostrých a rozmlžených hran, uzavřené a otevřené formy. Mezní stavy propojuje Stolín jejich vzájemným prolomením, vybočením či skloněním, vnáší do nich pohyb. Jeho „spirituální objekty“ vzbuzují dojem, že se vyjevují z temna pozadí, jež je vydává i pohlcuje. Plochy těles, nacházející se na pomezí trojrozměrnosti, se vyznačují prudkými spády a strmými úhly, měnícími ustálený řád v energickém dění.

Soubor vystavených kreseb pochází z letošního roku, jedna z nich se však navrací do minulosti, až do roku 1988, do období autorových studií na pražské VŠUP. Spojnicí nejnovější a nejstarší kresby se stal šestiboký hranol, znázorněný na rané kresbě – suchý pastel, k němuž se autor navrátil opět před několika lety, zde byl ještě podmalován akrylovou barvou – bílý, ohraničený jen obvodovým pláštěm, stojícím v prázdnu, na nejnovějším pastelu naopak vyrůstá z kontrastu světla a tmy. Jeho vnitřní prostor je začerněný tak, že vzbuzuje dojem, že je plný, že levou stěnu ozařuje světlo, zatímco pravou pohlcuje tma. Průniky bílé a černé vymaňovaly hranol z gravitace, z předem daných vazeb, ze svazujících horizontálních a vertikálních os.

Zářící, převracející se plochy současných pastelů, ohraničené zřetelnými obrysy i rozplývajícími se přechody, jsou nositeli odhmotňujícího světla, které na ně nedopadá z venku, ani jimi neproniká zevnitř. Je jejich podstatou, zdrojem existence, zpřítomňuje zlomek tvaru, zatímco jeho neosvětlený zbytek tone v temnu. Pro Jana Stolína je příznačné vyvažování dramatického pnutí a lyrického zklidnění, krajních poloh, určujících hlavní výrazové rozpětí pastelů. Dialog zjevného a skrytého prochází nejen pastely, zastupujícími osobní stránku autorovy práce, ale i souběžně vznikajícími monumentálními instalacemi ve veřejném prostředí i sakrálním prostoru.