Doteky

Marie Štefáčková se ve svých výtvarných „projektech“ zabývá převážně deníkovým typem poetiky, texty převedenými do různých forem – objektů, prostředí a situací, které se často pojí s tématy – samota, stáří, vztahy a násilí vně rodiny, společenský systém a jeho stereotypy, sociální vyčlenění, fobie aj.

Práce prezentovaná na 8smičkové zastávce se primárně zabývá prožíváním vysokého věku lidského života ve fázi diskomfortu. Tím je myšlen diskomfort způsobený zdravotními komplikacemi, jež mohou některé osoby provázet ve stáří, ať už se jedná například o Alzheimerovu chorobu, kdy člověk v jisté fázi nemusí poznávat ani své nejbližší, či upoutání na lůžko v důsledku nějaké doprovodné nemoci (neuropatie, cévní mozková příhoda, slepota, oslabený sluch, fibrodysplasia ossificans progressiva, als, hypotonie atd.). Vizuální část práce obsahuje tři transparentní igelitové vrstvy, do nichž je všita bílá silueta ležící postavy, jež vrstvu od vrstvy mění polohu a zmenšuje se. Barevné lepenkové plochy pak abstraktně simulují polštářky, nebo jednotlivé kompenzační pomůcky, které se využívají k polohování u lidí trávících převážný čas na lůžku.

Zvuková nahrávka se zaměřuje na konkrétní dvě dámy a jejich příběhy a jejich život v posledních letech. Text byl částečně koncipovaný jako psané monology, dialogy s odkazem k pohádkám. Namluvený celek je dlouhý zhruba 11 minut, tedy relativně běžný čas, který člověk tráví čekáním na příjezd prostředků hromadné dopravy.