En
Jdu prachu samotou s průhledy do zahrad

Reynek v dialogu

25.06. – 25.09.2022

Kurátoři: Martin Herold & Miloš Doležal

Vystavující: Balthus, Josef Bolf, Alén Diviš, Li Kche-žan, Alfred Kubin, Alena Kučerová, Matouš Lipus, Victor Man, Věra Nováková, Silke Otto-Knapp, Bohuslav Reynek, Ivan Sobotka, Béla Tarr Architektura výstavy: O+M STUDIO Ondřej Čech & Monika Matějková

Náš návrat k dílu Bohuslava Reynka (grafik-básník-překladatel) kótují dva základní tóny jeho tvorby a  prožívání světa – úzkost a něha. Průhledy do Reynkova grafického a kreslířského díla, k jeho existenciálním tísním a soucitným dotekům, se pokoušíme rozšířit o pohledy, dialogy a setkání s několika spřízněnými tvůrci – v rozpětí od generačních druhů po současné autory. Už za svého života nebyl Bohuslav Reynek zapadlým samotářem, ale důležitým souputníkem, který byl navázaný na aktuální francouzskou, německou a rakouskou tvorbu.  S Bohuslavem Reynkem se v 8smičce setkává dvanáct tvůrců z různých světových stran – z Francie, Rakouska, Německa, Maďarska, Rumunska, Číny a pochopitelně z Čech. Každý svým jedinečným výtvarným tónem. Poprvé se v Čechách, díky Reynkovi, můžeme setkat s díly Balthuse či Silke Otto-Knapp.

Skrze tebe vidím sebe

12.02. – 15.05.2022
Skrze tebe vidím sebe

Dialogy o portrétu

12.02. – 15.05.2022

Kurátorky: Anežka Kořínková & Kateřina Sýsová

Vystavující: Pavel Baňka, Veronika Bromová, Jakub Delibalta, Iryna Drahun, František Fekete, Pavel Hečko, Julie Hrnčířová, Salim Issa, JaCobra, Libuše Jarcovjáková, Alena Kotzmannová, Pavel Mára, Adéla Matasová, Jan Matýsek, Martin Odehnal, Dita Pepe, Ivan Pinkava, Štěpánka Stein, Václav Stratil, Jiří Thýn, Marie Tomanová, Martin Wágner. / Architektka výstavy: Jana Preková / technická spolupráce: Anna Křížová / produkce výstavy: Ondřej Čech

Výstava pátrá po fotografickém portrétu v současném umění. Vnímá přitom člověka jako leitmotiv, který se stává hlavní spojnicí mezi analogovou, digitální a algoritmickou fotografií. Na tomto pozadí odhaluje, jak se za poslední tři dekády proměnil způsob, jakým se díváme na sebe a na druhého. Je obraz a tělo výsostně oddělená dualita, nebo splývají v jedno? Mohu skrze tebe vidět sebe? Na tyto otázky hledá odpovědi ve formě mezigeneračních dialogů, které mezi sebou zastoupení autoři vedou. Autoři různých generací k fotografickému pohledu přistupují odlišnými způsoby a reprezentují tak dynamické prostředí, ve kterém se fotografie za poslední tři dekády ocitla.

 

Ruka na konci ramene

29.05. – 02.01.2022
Ruka na konci ramene

(Spolu)práce v českém a slovenském umění

29.05. – 02.01.2022

Kurátoři: Ondřej Horák & Anežka Chalupová

Vystavující: Friedl Dicker-Brandeis, Vladimír Boudník, Mária Bartuszová, Gabriel Kladek, Július Koller, Dezider Tóth, Milena Dopitová, Keiko Sei, Kateřina Šedá, Daniela Krajčová, Oto Hudec, Tomáš Rafa, Jiří Franta & David Böhm, Eva Jiřička, EPOS 257, Ondřej Brody & Kristofer Paetau, Hynek Alt, Jesper Alvaer, Isabela Grosseová, Aleš Čermák, Rafani, Petr Philippov, Larisa Gladysh, Adam Vačkář, Matěj Smetana, Martin Kohout, Pavel Sterec, Michal Pěchouček, Matyáš Chochola, Ľudmila Horňáková a účastníci vzájemné spolupráce. / Architekt výstavy: Richard Loskot

Osmá výstava v 8smičce se zaměřuje na spolupráci českých a slovenských umělců s nejrůznějšími společenskými a sociálními skupinami, které byly realizované mimo tradiční výstavní prostory. Představuje ucelenou koncepci podoby a historie tohoto druhu (spolu)práce od poloviny 20. století do současnosti. Autoři vystavených prací se zaměřují na projekty, které primárně nevznikají s myšlenkou na vytvoření uměleckého díla. Smyslem jejich vzniku je snaha zapojit vybranou společenskou skupinu do procesu rovnocenné umělecké spolupráce a zároveň nabídnout aktérům skrze tuto činnost jiný pohled na problémy, se kterými se běžně potýkají. Výstava ukazuje nejen konkrétní projekty, ale také příběhy, které stojí za vznikem prací umělců vytvořených společně s lidmi žijícími v sociálně vyloučených lokalitách, se seniory, s lidmi bez domova, se zdravotně postiženými, s dětmi či se studenty nebo s nejrůznějšími komunitami.

Nejedna rodina

10.10. – 25.04.2021
Nejedna rodina

Jirousovi, Padrtovi, Ságlovi

10.10. – 25.04.2021

Kurátorky: Lenka Dolanová, Marianna Placáková, Marika Svobodová

Vystavující: Ivan Martin Jirous, Juliana Jirousová, Věra Jirousová, Jiří Padrta, Ludmila Padrtová, Jan Ságl, Zorka Ságlová / Architektky výstavy: Schwestern – Monika Cihlářová, Iveta Čermáková

Výstava propojuje výtvarné, teoretické a básnické dílo sedmi osobností „jedné rodiny“, jejíž kořeny sahají částečně na Českomoravskou vrchovinu, ale také do jižních Čech. Soustředí se zejména na období od poloviny 50. do konce 70. let minulého století, kdy se zúčastnění nejintenzivněji setkávali a navzájem se inspirovali. Propojení mezi jednotlivými členy rodiny jsou vícevrstevnatá a často i překvapivá. Výstava je pojata jako síť souvislostí, umožňuje návštěvníkům postupovat od klíčových vizuálních a zvukových bodů do větší hloubky. Nabízí setkání s autorskou tvorbou od poezie, hudebních nahrávek, přes fotografie a abstraktní malbu až k prezentaci archivních materiálů.

 

 

Bylo nebylo nebylo bylo

07.03. – 20.09.2020
Bylo nebylo nebylo bylo

Sklo

07.03. – 20.09.2020

Kurátoři: Kamila Huptychová & Adam Tureček

Vystavující: Jakub Berdych Karpelis, Jiří Brabec, Jaroslava Brychtová, Václav Cigler, Jiří Černický, Jan Formáček & Jiří Přibyl, Klára Horáčková, Lukáš Houdek, Martin Janecký, Anna Jožová, Vladimír Kopecký, Stanislav Libenský, Michal Machat, Petr Mikošek, Lukáš Novák, Rony Plesl, Kristýna Venturová, Miluše Roubíčková, René Roubíček, Matouš Řeřicha, Michaela Spružinová, Petr Stanický, Vratislav Šotola, Marieta Tedenacová, Maxim Velčovský, XYZ (Dominik Jančík, Marek Šilpoch, Oliver Torr), Dana Zámečníková a další. / Architekt výstavy: Adam Tureček

Výstava vychází z předpokladu, že umění, jak volné, tak užité, není pouhým zrcadlem autorovy duše, ale je formováno i řadou kulturních a společenských vlivů a okolností. Zamýšleným cílem není prezentovat ucelený vývoj sklářské tvorby, ani ukázat nepřeberné množství technik zpracování skla nebo obdivovat krásu a jedinečné vlastnosti tohoto materiálu. Ve výstavě se návštěvník setká se sklem volným, užitým, historickým i současným, z rukou etablovaných i začínajících umělců, přičemž se hlavním kritériem výběru stává schopnost daných exponátů tlumočit a ilustrovat obecnější témata spojená s dějinami a vývojem sklářské tvorby.

Retina

19.10. – 16.02.2020
Retina

Možnosti malby (1989–2019)

19.10. – 16.02.2020

Kurátoři: Dušan Brozman & Emma Hanzlíková

Vystavující: Peter Bartoš, Andrej Bělocvětov, Václav Boštík, Michaela Černická, Jiří Černický, Filip Dvořák, Stano Filko, Martin Gerboc, Milan Grygar, Štepán Grygar, Vladimír Hanuš, Vladimír Havrilla, Bohdan Hostiňák, Milan Houser, Alžběta Josefy, KW, Miroslav Machotka, Martin Mainer, Marek Meduna, Jan Merta, Jakub Nepraš, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Petr Pelzmann, Ivan Pinkava, Daniel Pitín, Viktor Pivovarov, Tomáš Ruller, Vladimír Skrepl, Jiří Sopko, Jiří Středa, Jitka Svobodová, Robert Šalanda, Adam Štech, Emöke Vargová, Vladimír Véla / Architekt výstavy: Tomáš Džadoň

Výstava sleduje možnosti československé klasické malby posledních 30 let. Soustředí se na smyslové vnímání konkrétních jevů v malířství, jako jsou barvy, tvary, světlo či rukopis autora. „Retinovým uměním“ Marcel Duchamp hanlivě označil díla, která se soustředí pouze na optický vjem. Výstava klade důraz právě na vizuální podstatu obrazu, která je rovnocenná ideové složce díla. Může být způsobem tradičního čtení současné malby, nebo současným čtením tradiční malby.

Vrchovina, krabatina, mrchovina

08.06. – 29.09.2019
Vrchovina, krabatina, mrchovina

Solitéři Vysočiny

08.06. – 29.09.2019

Kurátoři: Miloš Doležal & Emma Hanzlíková, Dan Merta

Vystavující: Jiří Bašta, Stanislav Hynek Doležal, Luboš Drtina, Marie Galimberti-Provázková, Jiří John, Čestmír Kafka, Jaroslav Panuška, Bohumír Prokůpek, Jindřich Prucha, Jiří Příhoda, Bohuslav Reynek, Jaroslav Rössler, Jan Zrzavý / Autoři doprovodných intervencí Okraje kraje: Stanislav Abrahám, Josef Čančík, Jan Šerých / Architekt výstavy: Jiří Příhoda

Vysočina je krabatý, kostrbatý kraj sevřený tísní, vtěsnaný mezi Čechy a Moravu. V těchto melancholických končinách se často setkáváme s jedinci, pro něž se návrat do rodiště či opuštění civilizace stalo jediným možným způsobem existence. Uzavření se do vlastního světa, hledání vnitřní samoty a spirituálních zdrojů je pro drsnou Vysočinu příznačné. Inspirativní tradici, ze které je možno čerpat a učit se, stanovili outsideři, kteří se postupně stali zásadními postavami našich kulturních dějin: Josef Florian, Jakub Deml, Bohuslav Reynek či Ivan Martin Jirous. Pro tvůrce spojené s mlhavou pahorkatou krajinou je společné radikální oddělení od kulturních center a odpor proti dobovému režimu. V hlubinách záhadné krajiny tak najdeme ukryty zahloubané solitéry s tvůrčím duchem, básníky i malíře, hudebníky a architekty, jejichž tvorba, která v sobě nese zastřené motivy existenciální tísně, by neměla zůstat zapomenuta.​

Výstavu dále rozvíjí tři intervence Okraje kraje, ve kterých dva současní umělci a jeden architekt dočasně oživují tři lokality. Inspirací jsou dva zemřelí vysočinští géniové (G. Mahler, B. Reynek) a jedna architektura (Melechov). Břeh potoka, kde se pásly ovce (Petrkov). Dvůr bývalého zájezdního hostince (Pension Mahler, Kaliště). Zalesněná homole, kde pohanští předkové pořádali své slavnosti (Melechov).

Knihu k výstavě si můžete prohlédnout celou online.

 

 

Kuna nese nanuk

09.02. – 12.05.2019
Kuna nese nanuk

Umění čtení umění

09.02. – 12.05.2019

Kurátorka: Emma Hanzlíková

Vystavující: Milan Adamčiak, Pavel Büchler, Dalibor Chatrný, Bohumila Grögerová, Milan Grygar, Josef Hiršal, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Július Koller, Viktor Kopasz, Jakub Kovařík, Radoslav Kratina, Jan Kubíček, Ján Mančuška, Štěpán Marko, Milča Mayerová, Monogramista T.D, Vítězslav Nezval, Ladislav Novák, Eduard Ovčáček, Marian Palla, Otto Pilip, Matěj Polách, Rafani, Vojtěch Říha, Jiří Skála, Zdeněk Sklenář, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Jan Šerých, Karel Teige, Timo, Karel Trinkewitz, Miloš Urbásek, Andrea Vacovská, Jiří Valoch, Lenka Vítková, Dušan Zahoranský

Výstava vychází z tradice meziválečné avantgardy a lettristického umění šedesátých let. Abeceda, jakožto soubor základních stavebních kamenů našeho jazyka, slouží k sebevyjádření. Nejen literáti, ale i výtvarníci si pohrávají s písmeny a zkoumají hranice mezi slovem a obrazem nebo písmo využívají k zesílení vizuálního účinku. Písmeno, které je znakem, a přitom mnohdy zároveň estetickým geometrickým symbolem, hraje významnou roli i v dnešním digitalizovaném světě, kdy je čím dál těžší soustředit se na text a neřídit se jen vizuální navigací ve formě obrazu či fotografie.

Dvě hlavy, čtyři ruce

13.09. – 13.01.2019
Dvě hlavy, čtyři ruce

Tvorba autorských dvojic

13.09. – 13.01.2019

Kurátorka: Emma Hanzlíková

Vystavující: Julia Gryboś & Barbora Zentková, Anetta Mona Chişa & Lucia Tkáčová (CHITKA), Jarmila Mitríková & Dávid Demjanovič, Aleksandra Vajd & Hynek Alt, Steina Vasulka & Woody Vasulka, Jaroslava Brychtová & Stanislav Libenský, Vasil Artamonov & Alexey Klyuykov, David Böhm & Jiří Franta, Ondřej Brody & Kristofer Paetau, Lukáš Jasanský & Martin Polák, Milan Mikulaštík & Jan Nálevka (MINA) Koncepce: David Böhm & Jiří Franta

Existuje několik tvůrčích párů, které vystupují jako jedna entita. Jsou schopni tvořit symbioticky a každé jejich dílo je výsledkem společné diskuze. Fenomén výtvarných kolektivů systematicky objevujeme teprve s příchodem avantgardy. Vedle tvůrčích individualit tak existuje celá řada kolektivních signatur rozmazávajících hranici autorství – umělecké spolky, skupiny či dvojice. Výstava Dvě hlavy, čtyři ruce představuje tvorbu některých uměleckých párů fungujících v československém kontextu, přestože v některých případech alespoň jeden z dvojice pochází ze zahraničí. Pojítko v dílech mezi jednotlivými dvojicemi je založeno na párové symetrii, zrcadlovém odraze, optickém klamu, na schopnosti vést dialog či hře s identitou a ironií. Partnerské fungování v páru je primárně přirozeným přírodním principem, avšak ve světě výtvarného umění se stále jedná spíše o raritu. Vernisáž výstavy se koná dne 12.9.2018 od 18:00.

Pocta suknu

19.04. – 12.08.2018
Pocta suknu

Textil v kontextu umění

19.04. – 12.08.2018

Kurátorky: Emma Hanzlíková a Markéta Vinglerová

Vystavující: Dalibor Bača, Věra Boudníková Špánová, Eva Brázdová, Pavel Brázda, Radek Brousil, Tereza Bušková, Veronika Carbová, Jiří Černický, Milena Dopitová, František Drtikol, Aneta Dvořáková, Barbora Fastrová, Jaroslava Frajová, Richard Fremund, Jaromír Funke, Emilie Frydecká, Věra Gabrielová, Josef Hampl, Helena Hladilová, Eliška Hlavačková, Adam Holý, Marie Horneková, Klára Hosnedlová, Vendula Chalánková, Ludmila Kaprasová, Olga Karlíková, Svatopluk Klimeš, Milan Knížák, Jindřich Koch, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Brigita Kolčavová Sirková, Stanislav Kolíbal, Július Koller, Jiří Kovanda, Markéta Kratochvílová, Alžběta Krňanská, Svatoslav Krotký, Antonín Kybal, Viktorie Langer, Ondřej Louda, Adéla Matasová, František Matoušek, Bohdan Mrázek, Karíma Al-Mukhtarová, Josef Muller, Kamila Musilová, Jan Nálevka, Markéta Othová, Michal Pěchouček, Dagmar Piorecká, Johana Pošová, Ondřej Přibyl, Rafani, Julius Reichel, Viktória Remiarová, Božena Rothmayerová, Renata Rozsívalová, Zorka Ságlová, Sráč Sam, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, Rudolf Schlattauer, Helena Skočdopolová, František Skála, Matěj Smetana, Adam Stanko, Irene Stehli, Jan Steklík, Josef Sudek, Ladislav Sutnar, Zuzana Ševčíková, Adriena Šimotová, Alena Šišková, Jana Špánková, Roman Štětina, Marie Teinitzerová, Nik Timková, Jiří Thýn, Lenka Vacková, Jiří Valoch, Dan Vlček, Vlastimil Vodák, Martin Zet

Výstavy věnované textilnímu umění a zasazené do širšího kontextu jsou v českém prostředí vzácné. Médium textilu bylo dlouhá léta chápáno jako ryze ženská doména a nejčastěji bývá spojováno s domácí tvorbou umělkyň. Textil však jako svůj vyjadřovací prostředek využívá daleko více výtvarníků. Pro některé je práce s tkaninou obohacením a výzvou, pro jiné denní rutinou. Inaugurační výstava v zóně 8smička zahrnuje podstatná díla, která vznikla v rozmezí začátku minulého století a nejaktuálnější současnosti. Představuje průřez napříč generacemi a snaží se narušit stereotypní vnímání textilu jako dekorativního užitého umění. Poukazuje na aktuální tendenci zvýšeného zájmu o toto médium a naznačuje jeho mnohovrstevnatost či nové způsoby čtení. Zároveň je poctou nejen humpoleckému suknu, ale všem textilním výtvarníkům, kteří byli dlouhá léta opomíjeni a marginalizováni. Výstavu doprovodí komentované prohlídky s kurátorkami, výtvarné dílny a další program, který bude postupně zveřejňován.

Program pocta suknu (PDF)