Nad pekařskou pecí

Třetí podzimní odpoledne strávíme na bývalé faře v Branišově, kterou obýval od konce šedesátých let až do své smrti český malíř a grafik Čestmír Kafka, jeden z umělců aktuální výstavy Vrchovina, krabatina, mrchovina: Solitéři Vysočiny.

PROGRAM:
Čestmír Kafka a jeho dílo / přednáška Lenky Dolanové (OGV Jihlava)
Soused Čestmír / vzpomínka synovce z třetího kolene Jiřího Fuka s projekcí dobových fotografií
Borůvková bublanina dle rodinného receptu Čestmírovy tety
Projekce archivních záběrů na Branišov 50. – 60. let natočených na kameru Super8 Admira / digitalizace Martin Vlček
Prohlídka fary s komentářem hostitele a fotografa Honzy Bartoše
A další…

Rezervace bublaniny na info@8smicka.com. Sraz na místě, doprava doporučená po vlastní ose + spolujízda s přáteli a dalšími účastníky akce.

Čestmír Kafka (1922, Jihlava – 1988, Praha) studoval v letech 1940-48 na zlínské škole umění (z toho dva roky byl totálně nasazen) a mezi lety 1945-49 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Emila Filly. V roce 1949 prohlášen za trockistu, musel se stáhnout z veřejného dění, spoluzaložil skupinu Trasa 54; v 70. letech vytvořil sérii koláží, v nichž skládal útržky papíru, textilu nebo nalezených materiálů do symetrických plošných kompozic a kresebnou osnovu nahradil svorkami, nitěmi nebo jinými spojujícími prvky (cyklus O spojování dvou věcí, 1973-79), nebo z nalezených předmětů vytvářel magicko-realistické asambláže (cyklus Měsíce, ramínková asambláž, 1978). Inspirován prostředím Vysočiny tvořil na barokní faře v Branišově u Větrného Jeníkova, odkud pocházel jeho rod. V Branišově tvořil a pobýval i se svou ženou, výtvarnicí a ilustrátorkou knih zejména pro děti Olgou Čechovou (1925–2010), od konce šedesátých let. V Kafkových obrazech, zejména z konce sedmdesátých a z osmdesátých let, se objevují přímo motivy z Jihlavy i Branišova, například okna tamní fary. Jedno z těchto děl najdeme v knize, která doprovází výstavu Vrchovina, krabatina, mrchovina: Solitéři Vysočiny.

Čestmír Kafka v 80. letech o umění: „Smysl umění?“ Možná, že by stačilo, aby se člověk mohl těšit na každý nový den, ráno vstát a „mít co dělat“. Kdyby byl v daru znovuprožívání, jinak prožívání a odkrývání nepřetržitého zázraku obyčejné skutečnosti života.“