Sběratel se po dvou a půl letech rozhodl převěsit svou sbírku. Samotná manipulace, přeskupování, hledání významů a hra s předměty sbírky je pro sběratele požitkem a životní náplní. Neustále hledá chybějící články a touží ukojit potřebu vlastnictví dalších děl, která by vytvořila jeden celek, avšak v téže chvíli si je dobře vědom, že sbírka nikdy nebude úplná. Pokud je společenským tabu mít „nejoblíbenější dítě”, pak rozhodně není žádné faux pas mít „nejoblíbenější obraz”. A protože objektů přibývá, mění se i preference. Stejně jako se čtenář rozhoduje, který ze stovek titulů umístěných na policích knihoven vytáhne na světlo a přečte ho, obdobně se sběratel musí rozhodnout, na které umělecké dílo nastal ten správný čas, aby jej vytáhl z depozitáře a těšil se z něj. Sám anebo ještě lépe se svými hosty, protože sdílením se prožitek umocňuje. Tato skutečnost je dobře známá především v asijské kultuře, kde se svitkové tušové malby rozvíjely pouze při speciálních příležitostech a vzácných návštěvách, aby navodily kýženou atmosféru. Poté se opět svinuly a uložily do krabiček, kde čekaly na svou další příležitost.
Vy však čekat nemusíte! Humpolecký sběratel vás nyní zve na další návštěvu svého bytu, aby se podělil o netradiční a neustále se rozrůstající sbírku. Mnohá mistrovská díla české meziválečné avantgardy, pozapomenutých autorů i nejmladší generace českých umělců zůstala na svých místech, jiná pak byla vyměněna ve prospěch nových akvizic, dost možná i zápůjček z okruhu blízkých milovníků umění a přátel. Dětský pokoj rozehrají loutky Evy Koťátkové, obývacím pokojem se proplétá dvanáct linií Zdeňka Sýkory, jiskru v ložnici zažehne paprsek částic Václava Boštíka a v koupelně na vás z vany vyskočí hráči vodního póla Jiřího Sopka a Bohumila Zemánka.
Tato sbírková expozice není vázána na chronologii kánonu českého výtvarného umění a může si dovolit zásah shůry v podobě všemocné ruky sběratele. Tak jako v antickém divadle dosáhl nečekaného rozuzlení děje deus ex machina, obdobně může manipulovat příběh umění i sběratel na půdě svého bytu. Suverénně, bez popisek a kurátorských textů. Pokud však chcete nahlédnout do zákulisí a dozvědět se o historii sbírky i samotných obrazů, stačí zavolat sběrateli a domluvit si návštěvu. Intimní bytové divadlo se odehrává v kulisách vytvořených Dominikem Langem, konceptuálním umělcem, pedagogem ateliéru sochařství na UMPRUM a laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2013, ve spolupráci s Viktorem Dedkem. Monumentální sádrové odlitky a architektonické zkratky naznačují obytný prostor, který je maketou bytu, ovšem stejně tak i iluzí galerijního prostoru. Prostor si s hostem pohrává a manipuluje jeho vnímání děl. Návštěva Bytu sběratele s hostitelem či hostitelkou je formou imerzivního divadla zapojujícího samotné diváky a přináší na českou galerijní scénu nový přístup k výstavním strategiím stálých expozic. A kdo ví, možná na prohlídku přijde i sám sběratel, ale jistě dobře víte, jak je to v Beckettově absurdním dramatu…